Letošní tábor se v mnoha věcech podobal tomu loňskému, zároveň se však v mnoha lišil. Stejně jako ten loňský neměl téma a neměl skauty, kteří byli na svém táboře před námi. Co ale měl navíc, bylo více společného programu pro Světlušky i Vlčata v prvním týdnu, v druhém týdnu se k nám pak přidali i Benjamínci. Pro Benjamínky byl tábor důležitý zejména proto, že zde poznali vedoucí i děti z oddílů, do kterých většina z nich od září nastoupí.
První týden byl zaměřen hlavně na stmelení kolektivu a na různé tábornické dovednosti, které by každé Vlče i Světluška měli bezpečně ovládat. Mimo spousty her se tak děti učily správně pracovat s nožem, sekerkou, pilou, ale i s kladívkem a vrtačkou. Nechybělo samozřejmě ani noční hlídání tábora a denní služby v kuchyni, které Leničce vždy usnadnily práci. Vzhledem k velmi teplému počasí jsme trávili spoustu času u vody, a tak se účastníci tábora zdokonalovali v plavání, nebo dokonce i v jízdě na raftu.
V půlce tábora Světlušky i Vlčata odešli na víkendový puťák. Vlčata spala pod širákem jednu noc, Světlušky dokonce dvě. A nebylo to vždy jednoduché! Oba oddíly si musely nést všechny věci sebou, venku vařit, hledat místa na přenocování a zároveň plnit různé úkoly, které si pro ně jejich vedoucí nachystali. Odměnou ale určitě bylo koupání v Zuberáku a koupení mňamky v kiosku v Zubří. Všechny děti tento náročný výlet bez větších problémů zvládly.
Po návratu z puťáku už na nás v táboře čekali Benjamínci a jejich vedoucí. Děti tak měly příležitost seznámit se s dalšími kamarády a v táboře bylo hned o něco živěji. I Benjamínci však nezůstali pozadu a v půlce druhého týdne vyrazili na celodenní výlet po okolí, během kterého si kompletovali vlastní KPZ.
Celý tábor byl protkán příběhy, které vyprávěl Kokta, táborovými ohni a zpíváním. Fungovala také táborová sauna, která byla hojně využívána dětmi i vedoucími. Během poledního klidu bylo možné využít služby naší nové malé knihovničky a kluci vytvořili dokonce i solární sprchu, která posunula táborové koupání opět o level výš.
S blížícím se koncem tábora jsme všichni věděli, že nás čeká ještě jedna milá a slavnostní povinnost. Vlastně nejen jedna. Nejprve bylo potřeba, aby Světlušky a Vlčata přivítali Benjamínky, kteří od září budou patřit mezi ně. Světlušky i Vlčata pak přijímali členy, kteří letos měli skládat slib. Pro tuto příležitost si Světlušky tradičně vyráběly svoje nové lucerničky. Následovala ta nejslavnostnější část tábora, kterou je vždy slibový oheň. Celý pátek probíhaly přípravy, abychom pak večer mohli přijmout mezi sebe dvě nové Světlušky, čtyři Vlčata, jednu Skautku a jednoho Skauta. Tím to však ještě nekončí. Po slibu jsme se totiž ještě museli rozloučit s Vlčaty a Světluškami, ze kterých už budou Skauti a Skautky, a předat je skautskému oddílu.
A bylo to tady, poslední táborový večer. Ten jsme využili naplno a hráli a zpívali jsme pomalu až do rána. Další den nám zbylo jediné, a to rozloučit se se všemi účastníky a doufat, že i příští tábor bude plný dětí, které se chtějí něco naučit a které to s námi bude bavit.
