V letošním roce nebylo nic ponecháno náhodě. Od chvíle, kdy jsme od rodičů převzali všechny natěšené táborníky, se tábor rozběhl jako na drátkách.
Tento rok se ale od všech předchozích výrazně lišil a to hned ve třech podstatných bodech. Neúčastnili se ho s výjimkou rádců skauti a skautky, táborníci nebyli rozděleny do týmů a program byl celkově volnější než v předešlých letech. To znamenalo, že jsme my vedoucí mohli trávit více času se svým oddílem při hrách i mimo ně. Vlastní Program měly oddíly vlčat a světlušek oddělené, ale některé aktivity prožívali holky a kluci dohromady.
Snažili jsme se, aby byl program vyvážený, a táborníci a tábornice si tak mohli vyzkoušet praktické dovednosti, některé nové pohybové aktivity i rukodělné práce. Vlčata si žila život Foglarových Hochů od Bobří řeky a plnila bobříky, o nichž do té doby ani neměla potuchy. Celý tábor se pak snažila rozluštit záhadu, jak pomoci Borové duši, s níž se seznámili již v průběhu loňského tábora. Světlušky se snažily co nejvíce stmelit svůj kolektiv rozličnými aktivitami. Užili si tak spolu třeba jízdu na raftu, plavání v rybníce, lanový žebřík, vaření na ohni nebo vyrábění turbánků a lapačů snů.
Pro oba oddíly pak byla jedním z nejsilnějších zážitků výprava mimo tábor. Světlušky si budou zajisté pamatovat výlet do Zubří a noční přesun v mezičase silné bouřky. Velmi nás potěšilo, jak bravurně to děvčata zvládla. Vlčata pro změnu přežila bouřlivou noc pod improvizovaným přístřeškem nedaleko Vlčího kamene. Nechybělo nouzové rozdělávání ohně a společná příprava jídla na ohni a nutná orientace v terénu. Silné zážitky pod bezpečným dohledem zkušených vedoucích si tak naprosto všichni užili a budou si pamatovat nejen pozitiva, ale též chyby, kterých se v průběhu výpravy dopustili a z nichž se poučili.
Na táboře nechybělo koupání v rybníce a práce na zázemí tábořiště. Kluci i holky se na táboře učí, že starat se o společný majetek je důležité, čímž si získávají přirozený vztah k místu, které pro naše středisko tolik znamená.
Závěr tábora gradoval. Vlčata našla vysoko v korunách stromů podivné hnízdo s obřím rozbitým vejcem. Navštívila proto tajemného druida, který jim sdělil, že se jedná o hnízdo baziliška. Přesto vše se jim však podařilo osvobodit Borovou duši a získali kromě dalších důležitých informací do nového skautského roku i památeční lžíci. Světlušky čekala výroba lucerniček s nimiž pak slavnostně přijímaly mezi sebe nové členky. Nesmělo chybět společné focení, tentokrát na louce nad táborem.
Tábor jsme pak zakončili slibovým ohněm a jsme rádi, že se naše řady stále rozrůstají. Slib se uskutečnil přesně o úplňku, což jen umocnilo již tak silný zážitek. Kromě slibu došlo i na další slavnostní okamžiky, kdy Jirka Koktavý převzal od Upíra vedení oddílu vlčat a Martin Žák se stal jeho zástupcem. Poslední noc byla překrásná a všichni jsme si poslední zpívání užili do maxima. Přestože se vždy nějaké ty mušky najdou, myslíme si, že letošní tábor se nám vydařil. Můžeme říct, že každá světluška i každé vlče udělali krok vpřed, přičemž se navzájem podporovali a dokázali spolupracovat. Pevně věříme, že na příštím táboře se zase sejdeme v hojném počtu a užijeme si ho alespoň tak jako ten letošní.
