Konečně je tu čtvrtek, a víte, co to znamená? Začal úplně první, čistě benjamínkovský tábor! Všechny děti i vedoucí se jistě těší na ty čtyři společně strávené dny. Všichni se setkali ve čtvrtek v tábořišti na Vojtěchově. Ježečci i zajíčci se nejprve vybalili a pak šli s vedoucími poznávat celý tábor, to aby se tam neztratili… Večer se zpívalo u ohně a i když benjamínci některé písničky neznali, tak se snažili alespoň něco z nich pochytit. Potom šli všichni spát, aby načerpali síly na nadcházející náročný den.
Po ranní rozcvičce a vydatné snídani se všichni malí skautíci odebrali do hangáru, aby si vyrobili svého průvodce po lese – pana vařečku nebo paní vařečkovou, aby je skřítek vůbec do lesa pustil. A protože, jak všichni víme, v lese žije spousta malých stvoření, tak dostali benjamínci za úkol postavit jim nějaký hezký domeček. A že se jim teda domečky povedly! Věřím, že se tam určitě někdo zabydlel a moc se mu tam líbí… Teď ale zpátky k úkolům, které museli malí táborníci splnit. Procvičili si házení na cíl, tedy přesněji řečeno do pusy obrovského klauna. Naučili se, že i z listů, borůvek, červené řepy, jílu, nebo dokonce hlíny jde vyrobit barvivo a namalovali si i nějaké obrázky. Dokázali udržet balanc i na vratkém podkladu. Zvládli zatlouct i pár hřebíků. A samozřejmě ukázali, že ani slalom jim není cizí. Odpoledne se neslo ve znamení sportovních aktivit. Ale ještě předtím si všichni donesli bílá trička a všechny děti obtiskly na všechna trička svoje nabarvené ruce, aby měli památku na tábor. Potom na ně čekalo skákání přes lano, chození na “lyžích“, skákání v pytli, házení frisbee do označeného prostoru, sestřelování kelímkové pyramidy míčkem a dávání plastových kelímků na sebe – samozřejmě poslepu, jinak by to bylo děsně jednoduché. A i když jim některé aktivity nešly zrovna nejlíp, všichni se snažili a náramně si to užívali. Večer je čekala procházka po lese. Ale pozor! Byl v tom malý háček. Vedoucí totiž šli až za nimi, jenom aby je kontrolovali. Skautíci byli rozděleni do tří skupin. Odhodlaně vešli do lesa a nechali se vést pouze cestičkou ze svíček. Bohužel, to se v jednom případě ukázalo jako obrovská chyba. Nebýt poutníka, který by je na to upozornil, by se nejspíše ztratili, přestože je tam neomylně vedla plápolající svíčka. Bylo to jasné, někdo se je snažil svést z cesty. Naštěstí ale každá skupinka došla až na konec, kde na ně čekal skřítek, kterého už jednou potkali. Ten jim pověděl, co se vlastně stalo. Potom se všichni zachumlali do spacáků a šlo se spát.
Je tady předposlední a také nejdůležitější táborový den. Dnes budou totiž někteří benjamínci slibovat. Ale to předbíhám. Den začal běhací rozcvičkou, která benjamínky určitě dobře protáhla. Po snídani pro ně byla nachystána různá stanoviště. Mohli si vyzkoušet poznávání koření jenom po čichu, výrobu lodiček, které pak někteří odvážlivci vyslali i na vodu, vytvoření misky z jílu, lovení kamínku z potoka či tvorba malé ale bezpečné sopky. Odpoledne přijeli na tábořiště i starší skauti, aby mohli benjamínkům nachystat slibový oheň a udělat z něj nezapomenutelný zážitek. Malí skautíci se mezitím vydali do lesa hledat poklad, který jim tam skřítek schoval. A protože byli všichni šikovní, podařilo se jim ho najít. Jak jsem již prozradila, večer na ně čekal slibový oheň. Někteří se na ten velký večer těšili, jiní zase měli maličko obavy, ale můžu vás ujistit, že to všechno dobře dopadlo. Slib říkali hezky a nikdo ho nezapomněl. Potom už šli spát, aby načerpali spoustu sil na zítřejší balení a odjezd domů.
Máme tady poslední táborový den a s ním také poslední táborovou rozcvičku. Všichni malí skautíci už se těšili domů, i když si myslím, že si ten tábor všichni moc užili. Přijeli rodiče a benjamínci jim nadšeně vykládali všechny ty skvělé zážitky, které s nimi vytvořili všichni úžasní vedoucí, kteří na táboře byli. Program se jim totiž moc povedl. Tak se zase uvidíme na táboře příští rok, a budeme se těšit na další skvělý program.
