První vlčáckou akcí letošního skautského roku byla dvoudenní výprava na srubu Pod horou 2.-3.10.2020. Začali jsme polehoučku u doplňování stezek, chystání ohně, zapálení a opékání párků. U opékání jsme zavzpomínali na naši prví společnou výpravu, která proběhla v loňském roce také na srubu. Letošní program navazoval na ten loňský, proto nebylo nutné již vše vysvětlovat. Večerní programem začal hledáním návodu na čtení šifry Velký polský kříž. Následoval přesun za světel čelovek na vrchol Hory, kde jsou nově opravené tři kříže u bývalého popraviště. Zde chlapci měli za úkol najít a rozluštit šifru. Text šifry je poslal k Poradní skále, kde proběhlo Velké vytí. Nejen pro každé vlče, ale i pro nás vedoucí je to rituál celého oddílu, kdy přijímáme do naší smečky nové členy. Tentokrát jsme mezi sebe přijali tři nováčky Lukáše, Pankyho a Kometu, kteří navázali svoji podepsanou stužky k Totemové holi, a tím se pomyslně připoutali k celé smečce. Poté si Luboš odvázal svoji stužku, protože jeho čas ve vlčácké smečce již vypršel. Nakonec jsme si ještě zahráli pár písniček u ohně a s mravenečkem se rozešli do spacáků.
Sobotní ráno jsme začali rozcvičkou u Poradní skály a také jsme si zaběhli na sjezdovku, kde jsme pozdravili právě vycházející slunce. Po snídani, kde bych opět chtěl smeknout klobouk nad dovedností maminek v pečení buchet, bábovek a jiných dobrot, se chlapci rozdělili do čtyř skupin a postupně navštívili čtyři stanoviště s úkoly. Cílem stanovišť bylo seznámit vlčata s novou modrou stezkou a jejími průvodci. U srubu byla symbolicky postava Rákši (vlčí matka Mauglího), která má na starosti ve stezce oblast Můj domov. Tak jako Rakša vlčice se musí postarat o celou svojí smečku, tak i naše vlčata musela postupně přichystat suroviny na vaření oběda. U studánky byl Balů s oblastí – Kdo jsem. Ten chlapcům představil nejdůležitější symboliku a pravidla vlčácké smečky. U Poradní skály byl Baghíra zastřešující oblast – Co umím a znám. Zde měli kluci za úkol vylézt s pomocí lana na vrchol Poradní skály. Dále pokračovali ke čtvrtému stanovišti, kde na ně čekal Šedák – Můj kamarád, který je podrobněji seznámil s jednotlivými postavami modré stezky.
Po splnění všech úkolů jsme se vrhli na oběd, který byl jako vždy velmi výživný a následovalo už jen balení, úklid a postupná příprava na loučení.
Byla to pro nás opět po dlouhé době suprová výprava, která nás jako vedoucí vždy nabijí energií pro naši další činnost. Protože máme namyšleno spoustu zajímavých míst a programů na další výpravy, tak doufáme, že se opět brzy za dalším dobrodružstvím vydáme.
Se skautským pozdravem Kokta.
