Musím vám říci něco zajímavého. V sobotu, 12.09.2020 jsem viděl na vlakovém nádraží velkou skupinu lidí, když jsem fičel kolem. Děti a dospělí. Kam asi jedou? Mohl bych fičet s nimi a zjistit to. Jak jsem si všiml, měli velké a určitě těžké batohy, které nakládali do dodávky. Je zajímavé, že z dětí jsou tady převážně malé holčičky… Nasadily roušky a pak nasedly do vlaku a vyrazily. Jely asi čtvrt hodiny. Fičel jsem s nimi polem i lesem. Když vystoupily na zastávce Rovné – Divišov, pomalu se začaly ubírat cestou do mírného kopečka na sever. Z jedné strany pole, z druhé les. V jednu chvíli šly po kamení, jindy zase po cestě. Prošly okolo rybníčku a zase dál. Najednou za zatáčkou vyskočila louka plná kulatých balíků. Skoro všichni se běželi vyfotit. A ti ostatní pokračovali dál. Když jsem tam za nimi doletěl, stavěli si stany. „Aha“ pomyslel jsem si „to budou asi skauti…“ Pár dospělých šlo k ohništi. Na oběd tam začali něco kuchtit v kotlíku zavěšeném nad ohněm. Překrásně to vonělo. Byl to kotlíkový guláš. Všichni se hned přišli najíst. Po obědě vyrazil všichni na procházku po okolí. „To bude asi nuda, radši zůstanu tady.“ Když se po nějaké době vrátili, ty starší dívky, co jim říkají rádci, jim nachystaly nějakou hru. Světlušky zprvu tápaly v pravidlech, ale nakonec to dokázaly! Pak světlušky začaly běhat po tábořišti, zatímco dospělí seděli u ohniště. Na večeři si všichni opekli špekáčky. Jeden z těch starších (vedoucí) šel něco nachystat do lesa. Přemýšlel jsem co tam asi dělá? Když se pak vrátil, povídá ostatním, že pro ně nachystal hru v lese a začal vše vysvětlovat. „V lese je 20 papírků, vy si teď uděláte týmy. Vezmete si jednu baterku a za pět minut si zkusíte co nejvíc obrázků v lese najít a zapamatovat. Až se vrátíte, budete mít dalších pět minut na napsání příběhu, ve kterém zkusíte použít všechna slova, co jste si
zapamatovali.“ Všichni to pochopili. Hra začala. Vždycky když se po pěti minutách skupinka vrátila, šla rychle psát příběh a trať vyrazil další tým. Teda řeknu vám, že to většinou bylo fakt vtipný : -) Po dočtení se pomalu rozcházeli do stanů a šli spát.
Ráno si mohli dát na snídani vánočku. Děti zase běhaly po tábořišti. Ty starší holky – rádci u ohniště dělaly nějakou pomazánku. Tu si všichni vzali s sebou na svačinu. Všichni šli potom zabalit stany a své věci. Vše naložili do auta a poté šli stejnou cestou zpět na vlakové nádraží. Když po nějaké době dorazili na nádraží, všichni si vděčně sedli. Po příjezdu vlaku si všichni nasadili roušky a nastoupili. Když vlak zastavil v Bystřici, mohl jsem je s klidným srdcem opustit. Až na pár škrábanců se jim nic nestalo. Všichni si vzali své batohy a po chvíli bylo nádraží opět prázdné. Díky, že jste si poslechli tento příběh.
Váš podzimní větřík, skautka Bára Ambrožová
