To vám byla výprava! S Karkulkou a Upírem jsem jel za Songem do Blažkova, kde má bobří hráz! Song byl v Bystřici čtvrtstoletí zvěrolékařem, ale vyrůstal i v pražském skautském oddíle Dvojka, který vedl Jestřáb, tedy spisovatel Jaroslav Foglar (1907 – 1999). Sám jsem v dětství zažil dvouleté období, kdy foglarovky mohly vycházet a vyrostl jsem na nich. A nikdy sem nepochopil, proč komunisté po roce 1948 a znovu v roce 1970 zakázali právě tyto knihy, které vyzývaly mládež ke slušnosti, přátelství, pravdě a solidaritě. Podle Foglarových Rychlých šípů jsem si začal psát deník i vlastní časopis a u psaní od těch dob vydržel. Jako oko v hlavě dodnes střežím dopis od Jaroslava Foglara z roku 1988. Jestřába znal dobře kytarista Štěpán Rak. „Foglar by nikdy nesplnil bobříka mlčení,“ prohlásil během koncertu na Křížovicích. Oddílem prošly mnohé významné osobnosti a mezi nimi se neztratil ani Honzík Pavlásek. Do Dvojky chodil už kdysi i pozdější ministr Prokop Drtina, za Foglarovy éry pak známý mykolog Miroslav Smotlacha, dvojnásobný odbojář a politický vězeň, pozdější starosta Junáka-českého skauta Jiří Navrátil, ale také Jiskra, tedy Rudolf Zahradník, předseda Akademie věd ČR z let 1993 – 2001, i takový Jaroslav Čvančara alias Jáček, největší znalec atentátu na Heydricha, autor unikátní fotografické knihy „Někomu život, někomu smrt“. Že v přehledu použité literatury uvádí i moji knihu o partyzánech, to potěší. Ve Foglarově oddíle působil i skutečný Jindra Hojer, a právě také Jan Pavlásek, řečený Song.
Narodil se před 94 lety 27. 10. 1923, a tak mnohé viděl a zažil. Ve Skautu prožil krásné dětství a obohatil si život jednou provždy. Než se však k němu dostal, procestoval kus světa. „Narodil jsem se v Dejvicích, ale jako půlroční se stěhoval s rodiči do Kolína nad Rýnem, kde jsem chodil i dva roky do školy. Pak jsme se na tři roky vrátili do Prahy a v roce 1934 už byli ve Vídni.“ Můj lehký údiv rozežene Jan Pavlásek sdělením, že jeho táta, JUDr. Vladimír Pavlásek, byl jako právník konzulem České republiky. Předtím bojoval coby legionář u Zborova. Během ústupu u Tarnopolu jej zasáhl šrapnel a z válečné vřavy jej zachránil kamarád, který ho odnesl na zádech. Uhádnete, kdo to byl? Ano, jistý Ludvík Svoboda. Jeden z pozdějších prezidentů…„Pamatuji všechny prezidenty! Jako desetiletý jsem viděl Masaryka na koni! A Beneše jsem viděl na sokolském sletu…“ vzpomene náš hostitel. „A co Kléma?“ odlehčuji hovor a ptám se, který prezident byl nejlepší. „Ten poslední?“ Song nechce odpovědět, až při loučení špitne, že nejlepším prezidentem byl ten první…
Pamatuje ale ještě mnohem více. Na vlastní oči spatřil i dlouhou tryznu Prahou během Masarykova pohřbu. A už zanedlouho byl svědkem příjezdu německých okupantů a zoufalství v očích přihlížejících.Honzík vstoupil do Skauta už v roce 1932 v Dejvicích a zažil i tábor na Želivce, ale ve Vídni chodil pouze do Sokola. Skautem se stal zase až po návratu do vlasti . Rodina se vrátila do Čech, nejdříve do Tábora. Počátkem roku 1940 zakotvili v Praze, Jan navštěvoval slavné gymnázium v Křemencově ulici a jako skaut konečně potkal na podzim Foglara. Zůstal u něj pět let, a protože měl na starost oddílový zpěvník, dal mu Jestřáb jméno Song. To se objevuje i v některých foglarovkách (např. Náš oddíl), chybí však v těch nejznámějších, protože ty už byly tehdy napsány. Zde učiním jen malou odbočku, abych zdůraznil, že nejslavnější Foglarovy knihy byly dotvořeny u nás na Vysočině. Hoši od Bobří řeky ve Sluneční zátoce na Stvořidlech u řeky Sázavy a Záhada hlavolamu na táboře nedaleko Ketkovického hradu u soutoku Chvojnice s Oslavou. Připomínám to ostatně v Ozvěnách Vysočiny.
Song přišel k Foglarovi v říjnu 1940, ale už na konci měsíce Němci skauting zakázali. Jestřáb se však s chlapci scházel nadále a věnovali se hlavně dlouhodobým hrám, jakými byly Závěť strýčka Jamese či Alvarez. Z nezapomenutelných příhod Jendy Pavláska stojí na prvním místě Foglarova výprava do zapečetěné vodárenské věže pro oddílové kroniky. Provedl to jedné tmavé protektorátní noci a Pavlásek s dalšími většími hochy hlídkoval opodál. „Jestřáb byl odmala šetrný, protože mu ve čtyřech letech zemřel tatínek. Za pět korun umýval schody, aby si vydělal na kolo. A šetrnost už mu zůstala. Ženské se Foglarovi líbily, ale byly na druhé koleji. Všechen čas věnoval oddílu a mamince, proto mu jedna přišla říct až do tábora, že končí,“ pamatuje si starý skaut. Připomíná i spisovatelovu zálibu v morbidních epizodách. „Najdete to v Chatě v jezerní kotlině, u Rychlých šípů, ve Stínadlech i v Tajemství Velkého Vonta.“ „Vybavuji si konec Maxmiliána Drápa,“ dávám Songovi za pravdu. Ovšem mládí Jana Pavláska, to nebyl jenom skauting a cestování s rodiči. V období heydrichiády odmaturoval a v říjnu 1942 byl totálně nasazen v Hamburku, kde ho čekala nejen tvrdá práce. Sotva se totiž ubytoval, hned zažil na vlastní kůži nálet spojenců. Uprostřed prázdnin 1943 pak přečkal týdenní bombardování Hamburku: „Hrůza! Byla úplná tma! Slunko neprorazilo dýmem a zplodinami.“ Uvítal proto prosinec 1943, kdy došlo k výměně pracovníků a on mohl nastoupit v Průmyslovém paláci v Praze. I tady však zažil bombardování, kdy si letci spletli 14. 2. 1945 Drážďany s Prahou a bomby vysypali na metropoli na Vltavě. Song tehdy hasil Emauzy. A od 5. května 1945 se zapojil do Pražského povstání. Vzápětí dostal těžkou žloutenku a prošel klinickou smrtí „Viděl jsem všude kolem sebe klidné světlo a slyšel hlas: Nezemřeš, neboj!“ Ráno se probudil, měl strašný hlad a začal se uzdravovat.
Od 1. ledna 1946 nastoupil v Brně na VŠ veterinární, a tím pro něj skončil pražský oddíl skautů. V Brně se Song angažoval v krajské radě. V roce 1950 dostudoval a oženil se, současně byl zrušen Skaut. O Velikonocích 1952 se pak stěhoval mladý veterinář na Bystřicko. Sedm let strávil MVDr. Jan Pavlásek ve Veselí a v roce 1959 nastoupil v Bystřici nad Pernštejnem, kde pracoval až do důchodu. Jeho veterinární středisko tehdy sídlilo v domě Na Šatlavě pod dnešním muzeem. Bystřice se za něj stala první v republice v likvidaci tuberkulózy skotu. Skauti se nesměli slovem připomenout, mladí se tehdy stávali pionýry. Ale Jan Pavlásek věděl, že mládí je stejné za všech režimů, že je plné ideálů a touhy po dobrodružství i dobrých skutcích. Kdo by jim měl více radit, než on, starý skaut od Foglara? A tak založil v roce 1962 v Bystřici přírodovědecký kroužek, na náměstí získal klubovnu a s dětmi podnikal dlouhé výlety na kolech. Třeba až do Moravských Budějovic, Slavonic a Telče, jindy do Krouny, na Nové Hrady a do Litomyšle. Besedujeme nad kávou a bábovkou, kterou dovezla Karkulka. Sám jsem už o bystřických skautech psal, máme tu jejich současného vedoucího Upíra a především nejstaršího pamětníka Songa. A tak se stručně probíráme bystřickou historií.
Skauting tu založil v roce 1930 Josef Tulis z Malé branky a druhým vedoucím byl Jaroslav Suchý, který oddíl obnovil i po válce, v níž položili své životy 4 bystřičtí skauti. Těm byl pod Horou, kde stojí skautský srub, odhalen pomník v srpnu 1948, ale to už byla labutí píseň. Organizace byla v roce 1950 zakázána a Jarek Suchý skončil v táboře nucených prací. Zabavený skautský srub poničili sovětští vojáci. Až v roce 1968 mohlo dojít k obnově Junáka a v Bystřici se toho ujal vedle MUDr. Reicha a dalších i Jan Pavlásek, který vedl jeden ze tří chlapeckých oddílů. Celkem měli 78 členů, k tomu ještě 30 dívek ve 2 oddílech. Song se stal i starostou střediskové rady. Tehdy se místní vedoucí Reich, Pavlásek, Filip a Mizeráková účastnili 3. junáckého sněmu a v klubovně pražské Dvojky se sešli právě s Jaroslavem Foglarem. V roce 1970 byl opět skauting zakázán, Songovi navíc zemřela první žena, na bedrech měl své dvě děti, ale pracovat chtěl i s dalšími. A tak další dva roky vedl turistický oddíl mládeže, poté mu však OV KSČ zakázal práci s mládeží. Prostě cesta mládeže k ideálům, pravdě a slušnosti už komunistům zase vadila. „Do roku 1989 jsem nesměl na žádné dítě promluvit,“ konstatuje prostě Jan Pavlásek neskutečnou marnotratnost a bídu komunistické normalizace.
Přišel listopad 1989 a poměry se konečně začaly měnit. V Bystřici se sešlo 14. 12. 1989 třicet bývalých skautů a skautek a s nimi noví zájemci, aby obnovili činnost Junáka v Bystřici. Vůdcem byl zvolen Pavel Filip, zástupcem Václav Vinkler, vedoucí dívek Marie Horová, hospodářem Ing. Vladimír Vágner a vedoucím oldskautem byl právě MVDr. Jan Pavlásek. Nově obnovená organizace měla 76 mladých členů a 23 činovníků. Po Pavlu Filipovi – Bobrovi jí později velel Václav Vinkler – Jestřáb, René Filip – Joe, Václav Koenig – Jim a v současnosti vede skautské středisko KLEN (K-kamarádství, L-lás-ka, E-elán, N-nezdolnost) Luboš Gável – Upír.
MVDr. Jan Pavlásek obdržel v roce 2016 nejvyšší skautské vyznamenání, Bronzovou medaili sv. Jiří. Jeho životní optimizmus, kamarádství, lásku, elán a nezdolnost bych přál všem! V jeho bobří hrázi bylo moc příjemně. Milý laskavý pán, skaut tělem i duší, pro mnohé nenápadný člověk, který však dal smysl životu celých generací.
Hynek Jurman