Letošní tábor vlčat ,světlušek a benjamínků proběhl v termínu 01. – 15. 7. 2023. Symbolickým rámcem, který se prolínal celým programem, byl indiánský rok indiánů velkých plání Severní Ameriky. Vznikly čtyři družiny, které byly poskládané z vlčat a světlušek. Každá družina představovala jeden indiánský kmen. Kluci a holky si nakonec vybrali tyto kmeny: Sioux, Arikara, Assiniboine a Kiowa. Každý kmen měl svoji barvu, svého dětského náčelníka a náčelníka z řad rádců.
Náš indiánský rok začal podzimem a končil létem. Hry na táboře byly navrženy tak, aby vždy představovaly činnost indiánů v daném ročním období. Učili jsem se stopovat, střílet z luku, házet oštěpem, hrát oblíbenou indiánskou hru lakros, ale třeba i vařit na ohni či jezdit na saních, lodi, ledové kře nebo koni. Úspěšné kmeny získávaly za svá vítězství drahokamy do svých náramků.
Uprostřed tábora vyrazily oddíly vlčat i světlušek na výpravu mimo tábořiště s přespáním. Zatímco světlušky zvolily prověřené místo u Velryby poblíž Zuberského rybníka, tak vlčata se vydala na delší pochod až na vrchol Bohdalec nedaleko vesnice Odranec. Kluci si nesli veškeré vybavení s sebou a ušli kolem 12km, doplněnými plněním různých úkolů po cestě. Oba oddíly si během výpravy i sami zvládly uvařit a vlčatům se podařilo vylézt na samotný skalnatý vrchol Bohdalec, odkud pozorovali západ slunce nad Žďárskými vrchy.
Po prvním týdnu naše řady rozšířili i benjamínci. Tentokrát to byli ti starší, kteří měli v novém roce přecházet do starší věkové kategorie a nových oddílů. Tábor tak byl ideální příležitostí, jak své nové kamarády a vedoucí poznat. Hbitě se zapojili do programu a hltali každou minutu svého prvního tábora.
Každý táborový den byl proložen příběhy z indiánské moudrosti a také velká část táborových činností se změnila na indiánskou. Takže třeba ranní nástupy byly v indiánském duchu. Jak se blížil konec tábora, tak i legenda o nejvyšším indiánském bohovi Wakan-Tankovi se chýlila ke konci. A s ním přišlo i prozření indiánských náčelníků, kteří zlomili hromové hole, symbol sváru a závisti. Dobro tedy zvítězilo a my jsme mohli tábor zakončit tradičním skautským slibem, který noví členové, po složení všech požadovaných zkoušek, skládají před celým táborem. Tato neopakovatelná chvíle s kouzelnou atmosférou praskajícího ohně byla letos umocněna ještě jedním velkým loučením. Svým posledním, v pořadí již dvacátým táborem, zakončila svoji táborovou éru nejlepší kuchařka a zdravotnice, naše milovaná Lenička Macháčková – Paní Doktor. Zakončení to bylo nádherné, neb přijelo spoustu bývalých táborníků a skautských členů. Hrálo se, zpívalo na kytaru a byl to nádherný večer.
Mohu směle říci, že když má člověk každý den co dělat, tak čas běží velmi rychle. I náš tábor se nachýlil ke konci a na tábořišti nás vystřídali skauti a skautky z oddílu Histerol. Ale konec je vždy i novým začátkem. Tak zase za rok ahoj.
