Výprava to není jenom tak. To se musí o výletě nejprve vyprávět, pas se musíte sbalit a z domu vypravit. A v tu chvíli začíná nejlepší a zároveň nejtěžší část cesty. Sraz 16:45 na naší Skautské základně, hromadný nástup 17 vlčat a 5 vedoucích do autobusu a fičíme směr Proseč.
První páteční den byl zahřívací, krátký přesun s plnou polní na naši pronajatou skautskou základnu Pánův kopec. Vlčata došla za soumraku, rozkoukala se na srubu a začalo občerstvování. Po průzkumu okolí kluci nalezli skrytý dopis s popisem minulých činů dobráckého loupežníka Toulovce a zašifrovaný vzkaz o ukrytém Toulovcově pokladu. Následovalo hbité luštění a hledání ukryté mapy k pokladu. Mapa byla dlouho k nenalezení, když najednou Cacík povídá ,,Musíme přemýšlet jako ten, kdo tu mapu ukryl´´. A hle, úkol splněn. Vše připraveno na sobotní výlet.
Jak sobota začala, pochmurně a deštivě, tak také skončila. Ale mezi tím jsme byli na cestě za dobrodružstvím. Vlčata se sama rozdělila do čtyř skupin. Musím říci, že mě kluci příjemně překvapili. V každé skupině šestník, starší vlče a dva nováčci. Prostě jsou to už téměř samostatní borci. Po cestě do Toulovcových maštalí, skupiny plnily nelehké úkoly, za které vítězové dostávali vlašské ořechy (v ořechách byly ukryté dílky k podrobné mapě umístění pokladu). Celkem byly pro vlčata připraveny čtyři úkoly. Poznávání jehličnatých a listnatých stromů, poznávání zvířat dle rodového i druhového jména a řádu, spojení smečky se stromem pomocí uzlovaček za pomoci čtyř uzlů a také nechyběla orientace v mapě, topografické značky, hledání na mapě nejvyššího a nejnižšího bodu a směru toku řeky. Znalosti vlčat byli téměř vyrovnané a my tak získali přehled, kde máme ještě do příště zapracovat. Nakonec zvítězila skupina Vojty, která získala nejvíce ořechů. Lov pokladů jsme přerušili vařením obědu na plynovém vařiči, kdy si každá skupina vařila společně gulášovku a k tomu byly obložené chleby. Velké jídlo nás totiž čekalo na večeři. Kluci nejprve prozkoumávali maštale a hledali poklad bez nápovědy, ale nebylo to jednoduché. Opět se pochlapil Vojta a přišel na to, že ořechy jsou naplněné papírky. Následně vlčata rozbila ořechy a společně dala dohromady mapu s vyznačeným pokladem. Bylo ale zapotřebí dalších nápověd, které byly na zadní straně mapy. První nápověda – Cíl je na konci. Druhá – Dvě srdce značí blízkost. Třetí – pod rozdrcenou skálou se poklad skrývá. Až budete v maštalích, můžete zkusit to místo najít.
A zde se ukázala Quidova důmyslnost a dobrá schopnost dedukce. Pod malým převisem, u dvou vyrytých srdcí, v písku zahrabaná krabice s pokladem. Poklad to byl neobyčejný. Bylo tam plno krojových nášivek (domovenka, číslo oddílu znak družiny, atd.). Také tam byla nová buzola a sokolí přívěšek, patřící do skupiny antibaziliščím přívěškům. Když jsem u toho Baziliška, tentokrát přišel Dája s převratnou představou jeho podoby. Bazilišek by mohl totiž vypadat jako muž-liška, liščí člověk, protože přeci je to podoba bazi-liška ☺. Prostě dobrý. No a také nechyběly, jak už v pořádném pokladu má být, zlaté, čokoládové penízky. V tu chvíli si už kluci mysleli, že to byl vrchol sobotního dne, ale to ještě nevěděli, že je čeká výstup do Dudychovy jeskyně. Kdo tam byl, musí uznat, že to je nelehký jeskynní výstup. Upír připravil zajištění výstupu do jeskyně pomocí lana, kterého se mohla vlčata držet. A pomalu se tam jedno po druhém doslova vysápalo. Pro všechny to byl velký zážitek, včetně sestupu, probíhajícího již za mírného šera. Následoval už jen odchod zpět na základnu. Ale nic není zadarmo, takže kluci museli správně určovat směr podle mapy. S pár nápovědami to především díky šestníkům zvládli. Večer proběhlo společné vaření. Týna nachystala skvělou sekanou a kluci se postarali o brambory. Po večeři se chvíli zpívalo za doprovodu Martina na kytaru. Znavená vlčata však rychle vyrazila do hajan.
Oproti pláštěnkové sobotě byla neděle jako vymalovaná, slunná a v plných podzimních barvách. Po úklidu srubu byl přesun s plnou polní do blízké záchranné stanice Pasíčka. Posláním stanice je záchrana zvířat z volné přírody na území Pardubického kraje a realizace ekovýchovných programů zejména pro děti. Součástí areálu je i veřejnosti přístupná expozice zvířat žijících v ČR. A to byl náš cíl. V záchranné stanici je celá řada zvířat, převážně však ptáků z řad dravců, ale také řada savců. Vzhledem k tomu, že jsou vlčata rozdělena do družin medvědů, sokolů, muflonů a rysů, tak se mohla podívat na sokola a rysa naživo. Ke každému družinovému patronu bylo připraveno krátké povídání a představení. Odpoledne uletělo, jako bláznivý Moták pochop a návrat do našeho rodného městečka se stal realitou. Stihli jsme jen úklid vybavení, poslední pravidelná hra a to hledání pamětních kartiček, pokřik, rozloučení a očekávané vyprávění zážitků, ale to už každý sám.
Tak brzy opět na viděnou vlčácká smečko.
