Letošní první oddílová výprava Vlčat byla pod názvem Mauglí v lidské vesnici. Naším zázemím se stala skautská klubovna Přístavu vodních skautů a skautek Racek Žďár nad Sázavou. Jedná se o nově zrekonstruovanou klubovnu, která se nachází ve středu města, v těsné blízkosti řeky Sázavy a parku Farská humna.
Výprava začala v pátek na Bystřickém vlakovém nádraží, kde se sešla smečka 16 vlčat a 5 vedoucích, kteří následně odjeli Bystřickou střelou do Ždáru nad Sázavou. Po krátkém přesunu jsem dorazili do klubovny Racek, kde nás čekalo velmi milé přivítání správce a také velkoprostorové a dobře vybavené prostředí klubovny. Hned po sundání batohů se jedna skupina vydala na nákup večeře a snídaně a druhá část šla na večerní průzkum města Žďáru. Prošli jsme základní záchytné body města a při návratu jsme na Farských humnech narazili na dětské hřiště, které jsme samozřejmě nemohli nechat ladem. Značně vybouření a zablácení jsme dorazili do klubovny, kde již první skupina měla připravenou večeři.
Večerním programem se stalo společné dokončení Totemové hole. Po tom, co na předchozích schůzkách každá družina vytvořila jednu polovinu vlčí hlavy, bylo nutné obě poloviny spojit a zasadit do hole. Následně po zaschnutí lepidla bylo nutné celou hůl a vlčí hlavu opatřit olejovým nátěrem s voskem. Po chvíli máčení a následného čištění bylo možné provést první společné malé vytí. Velmi mě překvapilo, jak se všichni chlapci naprosto přirozeně a bez jakékoliv výzvy po zvednutí hole seběhli, dotkli se jí a začali společně výt. Došlo k samé podstatě významu hole, a to ke stmelení smečky. To jsou právě ty chvíle, kdy si nejeden vedoucí uvědomí, že to co dělá, smysl má.
Poté jsme si zazpívali Vlčáckou hymnu a u kytarového doprovodu se začali připravovat ke spánku. Po krátkém přemlouvání to nakonec dobře dopadlo.
Druhý den, po standardním režimu, budíčku, hygieně, rozcvičce a snídani jsme se rozdělili na dvě skupiny. První část byla v klubovně, kde probíhal program na závody ZVaS. Dopravní značky, první pomoc a procházení Stezky Nováčka. Druhá skupina šla pomocí mapy hledat vhodné místo pro venkovní aktivity. Park s dětským hřištěm poskytl vhodný prostor pro společné hry nejen s balónem. V poločase dopoledne se skupiny prohodily. V pravé poledne jsme opět společně usedli ke stolu a pustili se do chutného Buřtguláše s chlebem. Čímž bych chtěl vyzvednout Radkovy kuchařské dovednosti. Vzhledem k minimálním protestům k jídlu byl Radek neoficiálně zvolen oddílovým kuchařem. Hodně zdaru náš nový Kuchto.
Po obědě chlapci obdrželi mapu, na které bylo vyznačeno pět míst, které bylo za úkol najít, navštívit a zjistit čím jsou tyto místa zajímavá a důležitá. K největšímu nadšení došlo po příchodu do Kina Vysočina, kde je ve foyer nepřetržitě chrlen sladký popcorn. Nemohlo to dopadnout jinak než luxusní baštou. Díky dobře zpracovanému programu jsme navštívili kostel sv. Prokopa, Kino Vysočina, koukli se k dopravnímu hřišti, k řece Sázavě a nemohli jsme také zapomenout na Ivana (pomník).
Po úspěšném návratu na klubovnu nás čekalo už jen balení, úklid a cesta k vlaku. Také jsme nezapomněli ani na největší ocenění jednotlivce, kdy jakož to nejspořádanější vlče měl tu čest nést totemovou hůl. Na vlakovém nádraží jsme ještě utratili nějaké ty drobné z kapsiček za důležité potraviny a hurá večerní jízdou do rodičovské náruče.
Na příští výpravě zdar.
Jiří Koktavý – Kokta
Význam totemové hole:
Totemová hůl má ve vlčí smečce velmi důležité místo. Jedná se o zvláštní symbol semknutí kolektivní jednoty individualismu.
Naše hůl ušla dlouhou cestu, než spatřila světlo světa ve své celistvosti. Samotná hůl byla nalezena na podzimní výpravě 19.10.2019 v okolí Pernštejna, odkud byla přinesena do naší klubovny. Následně nějakou dobu odpočívala a čekala na své dokončení, svoji pomyslnou korunu. Na výrobě této hole se podílelo každé vlče i každý vedoucí ze smečky, čímž se stala společným dílem. Je pro nás symbolem jednoty, neboť je složena z jednotlivých dílčích částí. Je tvořena jak z malých vlčků, tak i velkých a zkušených vlků. Všemi, kteří jsou základem smečky. Je také složena z různobarevného dřeva, čímž nám připomíná, že každý z nás je jedinečný, odlišný a svůj. I přes veškeré rozdílnosti a individuality se však stále jedná o jeden jediný celek. O celek, který je semknut jedním stabilním základem. Je semknut společným cílem, přátelstvím, vzájemnou pomocí, možností se spolehnout na druhého a také se umět spolehnout sám na sebe. Je semknut Skautem.
Jedno moudré vlče mi položilo těžkou otázku (trochu myslím, že mě zkoušelo) ,, Jak velkou má ta hůl paměť?“ Po chvíli přemýšlení se dočkalo odpovědi ,, Tak velkou, jak velkou má paměť naše družina“. A začalo přepočítávání členů.
Věřím, že naše nová Totemová hůl bude tvořena velkou pamětí a jednoho dne bude plná krásných a šťastných vzpomínek.
