V pátek 18.10. se středeční i páteční družiny světlušek sešly na srubu Pod horou, kde zahájily první letošní přespávací výpravu. Trošku nás děsilo, jak se tam všichni vejdeme, protože 22 světlušek a 4 dospělí už je docela nápor a z venku náš srub vůbec nevypadá, že by se tam tolik lidí mohlo vejít. Úvodní hra byla zaměřena na spolupráci a důvěru, kdy už v naprosté tmě chodily světlušky po trojicích v náročném terénu kolem srubu, jedna měla zavázané oči a další 2 ji navigovaly. Soupeřily 2 týmy a úkolem bylo najít oranžové lepíky, které známe z dřívějška ze samoobsluh jako cenovky, na kterých byla čísla od 1 do 20. Nakonec se sice nepodařilo najít všechny lepíky, ale i tak to bylo vcelku napínavé. Následovalo trošku lámání hlaviček, kdy z těchto čísel, tedy čísel 1-20 měly dát týmy dohromady číslo, které jim nadiktovali vedoucí na co nejmenší počet číslic (tedy lepíků). Následovala vydatná večeře šéfkuchaře Mamuta. Naštěstí jsou světlušky celkem skladné, takže po menších úpravách a vystavění Mount Everestu z batohů jsme si rozložili ležení. Z reproduktoru se ozvaly první tóny Tolkienova Pána prstenů a po chvíli už se ozývalo pouze slabé chrupkání.
Ráno nás přivítalo mlhou hustou tak, že i rákosníček by nám ji mohl závidět. To nás ale neodradilo od původního plánu vydat se do Žďáru do bazénu. Svačinu si světlušky vyrobily samy, už jsou to přece velké holky a tak si každá zabalila svůj vlastnoručně obložený chleba. Vyšlápli jsme směr vlakové nádraží a dopravili se do bazénu. Zde jsme se rozdělili na plavce a poloplavce a obsadili strategická místa – brouzdaliště s hříbkem a bazén s horolezeckou ministěnou. Někteří odvážlivci se dokonce opakovaně projeli i tobogánem. Na závěr jsme se prohřáli ve vířivce. Museli jsme bazén opustit trochu předčasně, protože vyfénovat 22 bujných kštic zabere dost času. Vlak zpět do Bystřice jsme stihli tak tak, ale vyšlo to. Cestou z nádraží jsme si udělali menší zacházku a ke srubu se vrátili přes Vyhlídku, odkud byl opravdu krásný pohled na celou Bystřici. Vyšli jsme s dokonce i ke Třem křížům. Po návratu do srubu už nám zbyl čas tak akorát na krátké proběhnutí a pomalu se začali trousit rodičové vyzvednout si své ratolesti. Otestovali jsme si, že světlušky bez problémů zvládnou odloučení od rodičů, takže na další výpravu se vydáme do Toulovcových maštalí.
Michaela Hovorková – Meda