Ve dnech 26.-28. prosince jsme s mladšími RS uspořádali trochu netradiční „tradiční zimní táboření“ na Vojtěchově. Netradiční proto, že bylo počasí jako na jaře, a taky proto, že jsme spali v maringotce a ve stanu, místo tradičního tee-pee. Vyrazili jsme z batohy z Bystřice kolem 18:00, takže už byla tma jak v ranci. Cesta ubíhala celkem pohodově, ačkoli jsme šli po asfaltu a někteří měli opravdu hodně těžké batohy.
S několika krátkými zastávkami jsme dorazili na Vojtěchov. Já z Míšou jsme si postavili stan, protože v 10-ti lidech je podle mě v maringotce moc těsno a zbytek se ubytoval v maringotce. Ještě jsme chvíli všichni pokecali v teple u kamen, které se nám po asi hodině snažení a shánění suchého dřeva povedlo dát do chodu. Snědli jsme 2 plechovky ananasu, nějaký cukroví a řízky a pak jsme se odebrali ke spánku.
Ráno byl příjemný podzimní mrazík ale slunečno. První jsem vstával já z Michalem, který tam byl jediný neskaut. Já, protože mi byla zima a měl jsem hlad, a on proto, že prej prostě vstává brzo. Udělali jsme oheň a dali si topinky se sádlem. Mezitím se nám podařilo nějak probudit i zbytek. Po snídani jsme začali vařit česnečku. Dělali jsme ji opravdu poctivou z kvalitního vývaru takže nám zabrala minimálně 3 hodiny. Mezitím jsme na prosluněné louce hráli petanque z čehož jsem měl opravdu radost, jelikož sem ho celou cestu nesl na zádech.Když jsme dojedli polévku tak jsme vyrazili na výšlap do koníkova, kde bydlí Ivošova babička. Měla zrovna narozeniny, takže jsme jí cestou v lese natrhali puget ze všeho co jsme našli a šli jsme jí popřát. Po předání onoho koštěte jsme se ještě zdrželi na čaj, chlebíček a potom jsme opět potmě vyrazili zpět.
Rozdělali jsme vyhaslý oheň a začali dělat maso v alobalu které sem mimochodem taky nesl já a že ho bylo opravdu hodně. Unavení po náročném dni a třech kilogramech krkovice jsme se pomalu chystali spát. Potom najednou dorazil Marťa kterého jsme už ani nečekali tak jsme ještě chvíli pokecali s ním a pak jsme šli spát. Druhý den ráno, nebo spíš dopoledne jsme uklidili a vyrazili pěšky zpět k domovu. Já jel autem, protože sem si nějak nevzpomněl že už mám být doma a měl sem pár hodin zpoždění. Akce byla opravdu vydařená a myslím že si ji všichni užili.
