Tak jako každý rok jsme se i letos všichni sešli na našem tábořišti ve Vojtěchově. Těšili jsme se na krásné teplé počasí a tradiční táborovou pohodu i přes to, že jsme zmokli hned první den. Letos jsme se poprvé na programu podíleli především my mladší roveři a rangers a za téma celotáborové hry jsme si zvolili Severní království. A jak už u nás bývá tradicí s upomínkovými předměty v barvě týmů, tentokrát jsme se rozhodli pro batikování triček.
Na začátek jsme účastníky seznámili s legendou k CTH a celkovým chodem tábora, a poté táborníky čekala rozřazovací hra, která je rozdělila do jejich týmů, ve kterých měli zůstat po zbylých 14 dní. Když se nám skupinky utvořily, každá si vymyslela svůj vlastní název, znak a erb. Místo bodovací tabulky jsme zavedli táborovou měnu ve formě barevných drahokamů – tabínů, za které si týmy kupovaly budovy do vesničky, kterou po dobu 14-ti dnů budovaly a umisťovaly na polystyrenový podklad.Mezi prvními aktivitami které děti čekaly, jsme připravili hru, při které měli účastníci možnost získat první budovy do svých vesniček a o něco později jsme jim přidělili týmovou pokladnu (truhlici) s osobními měšci na tabíny, které během aktivit získávali.
Během dalších dní si naši svěřenci vyzkoušeli, jak je důležité vyznat se v terénu, obzvlášť když podle mapy, kterou si sami načrtli, měli absolvovat cestu v noci s tím, že jejich rádce bude mít zavázané oči. Následně si děti otestovaly svou zručnost a fantazii při výrobě vesnic v lese pomocí přírodních materiálů, po čemž tradičně proběhlo odborné vyhodnocení. Čtvrtý táborový den účastníky vytrhl ze spánku zvuk rohu, oznamující, že se v našem táboře vyskytli špehové, které je třeba pochytat dřív než utečou se zprávami rovnou za Ugrichem – nájezdníkem, ohrožujícím Severní království. Táborníci odhodlaně vyběhli ze stanů a nastala honička na špehy. Když byli všichni zajatci důkladně svázáni, bylo třeba je vyslechnout. Týmy se snažily co mohly, aby z nich dostaly co nejvíc informací, které následně přednesly králi.
Mezi dalšími úkoly, které jsme si pro táborníky připravili bylo sbírání bylinek pro babku kořenářku, která jim za odměnu poradila, kde hledat věštce, nebo „druhá strana věci“, která proběhla na vodě a při níž se indicie skrývala na spodní straně raftu. Aby toho nebylo málo, navečer jsme natáhli mezi stromy několik symbolů z provázků, které účastníci museli v šeru rozeznat a následně v táboře zakreslit. Šestý den naše svěřence čekalo „putování podle starověkých znaků“, kdy se týmy pomocí hádanek a indicií měly dostat k několika bodům v okolí, které je naváděly k dalším místům nebo věcem až k poslední zastávce u Upíra. Také proběhlo vyrábění zbraní v týmových barvách, po kterých následovala hromadná přehlídka. V odpoledních hodinách nás navštívil Song, nejstarší člen našeho střediska, kterému jsme položili pár otázek ohledně skautingu a poté ho s radostí přivítali u slibového ohně. Tento rok skládaly slib světlušky: Daniela Svobodová, Natálie Říkovská, Anna Barteková, Kateřina Maršálková a
Pavlína Maršálková. Dále vlčata: Zdenda Dobeš, Michal Děda a Jakub Janík. Skauti a skautky: Marie Vařejková, Štěpán Dudek, Magdaléna Zichová a Kateřina Žáková. A roveři: Kristýna Buchtová, Kateřina Svobodová a Jitka Švandová. Po slibovém ohni jsme za doprovodu kytar a basy zpívali až do pozdních hodin.
Konečně nadešel sedmý den a naše královské rody čekala slavnost. Dopoledne proběhly turnaje, při kterých si děti vyzkoušely hod oštěpem, střelbu z luku, prohazování míčů medvědí tlamou a podobně. Odpoledne si týmy připravovaly scénky pro krále, které následně předvedly na slavnosti. Po slavnosti všechny čekala výborná hostina. Následujícího rána se pár odvážlivců vydalo s Upírem na výlet na kolech k pomníku posledního vlka, a my ostatní jsme si sbalili batůžky a vypravili se na výlet do Lísku. Nakoupili jsme si zásoby na zbytek tábora a cestou zpátky si prohlédli místní kravín. Na oběd jsme byli zpátky, protože hamburgery od naší Leničky bychom si přece nemohli nechat ujít ! Jen co jsme se nadlábli, zavelelo se povinné koupání. Holky nastoupily ke sprše a když bylo po celém očistném procesu, na naše tábořiště naběhli Ugrichovi nájezdníci. Bojovníci z našich řad se s nimi odvážně bili a zbytek osazenstva si vzal pět nejdůležitějších věcí pro přežití a utíkal pryč. Když bylo po boji a táborníci se vrátili zpět, našli na místě jen spoustu raněných. Bylo potřeba ranhojiče a proto neváhali a s vypětím sil se snažili zraněné bojovníky ošetřit. Hrdinové byli zachráněni a klukům nic nebránilo v tom se konečně jít vykoupat.
Devátý den se ozval již známý zvuk rohu oznamující, že se bohové zlobí kvůli krvi, jež byla při bitvě s Ugrichem prolita. Proto osazenstvo muselo podstoupit cestu pokání a to v podobě uličky hanby. Týmy seřazené do řad pomalu procházely uličkou, při které sklízely nánosy bahna, jehličí, vody, natrhaného mokrého papíru, bílé lepkavé kaše a dalších chuťovek. Úkolem bylo pronést uličkou pod papírovou čepicí 2 vejce, aniž by se vejce rozbilo. Bohové, vedoucí si pečlivě vybírali a každý tým minimálně o jedno vajíčko rozpláclé na hlavě pašeráka přišel. Nutno podotknout, že při téhle hře jsme se jaksepatří pobavili hlavně my vedoucí. Po skončení hry jsme však sklidili nánosy bahna od táborníků i my, a tak jsme se hromadně odebrali do rybníka, abychom ze sebe tu špínu umyli. Odpoledne proběhla hra, při které družiny obsazovaly hrady pomocí barevných koulí. Pepík a Jirka Kasáček předvedli práci skvělého rozptylovače.Následujícího dne se naše rody podívaly do Krčmy, kde na ně čekala spousta her a aktivit. Kromě utkání ve stolních hrách na táborníky čekala věštírna nebo bratři Židi, kteří je při skořápkách obírali o vsazené tabíny. Po vydatném obědě se naše rody odebraly do lesa, aby si zhotovili přístřešky ve kterých měli následně strávit noc. Jen co padla tma, popadly týmy koule týmových barev a nepozorovaně se je snažily propašovat do ostatních přístřešků.
Ráno proběhlo vyhodnocení a kromě sportu, kterým byl den prokládán jsme zahájili hru „neviditelnost“, při které nám táborníci museli nepozorovaně odnést takřka pod nosem označené věci bez toho, abychom si jich všimli. Po táboře jsme rozházeli sto papírků do tomboly, které účastníci během dne sbírali kvůli slosování, které proběhlo následující den.
Dvanáctý táborový den proběhla ranní bitva na vodě a poté se týmy rozutekly na stanoviště, kde získávaly klíče k Ugrichovu hradu. Každé stanoviště vyžadovalo týmovou spolupráci a tak se všichni činili ať už na vodě při boji s Ugrichovými nájezdníky a následným potápěním pro klíč, ve vzduchu při transportu vody pomocí kladkostroje, nebo na zemi při stavění obléhacího žebříku. Poslední klíč byl ukryt pod nánosem pudingu a piškotů a táborníci se k němu museli projíst. Po posbírání všech klíčů se družiny vydaly dobýt pevnost. S vypětím sil se naši válečníci snažili dostat přes hradby, které hlídala Ugrichova vojska. Po odemčení všech zámků nastala bitva o truhlici, kterou zlý nájezdník hlídal. Nakonec se však našim válečníkům podařilo Ugricha přemoct a i s pokladem se vrátit do tábora.
Předposlední táborový den jsme začali kvízem, který otestoval, jak moc toho táborníci ví o nás vedoucích, o vikinzích a o středověku. Následně proběhl tradiční závod IRON SCOUT obsahující plavání, kolo a běh. Z řad všech věkových kategorií se přihlásili nejzdatnější sportovci
ale medaili mohli získat vždycky jen tři nejlepší. Velkému zájmu se pak letos těšila závodní novinka a to kategorie smíšených štafet, v níž startovalo v plavání vlče či světluška, o cykloetapu se postaral skaut či skautka a běžecký finiš zajistil rover nebo rangers. Závod probíhal již za přítomnosti některých rodičů, neboť na sobotu tradičně připadá návštěvní den. Navečer jsme vyhlásili výsledky celotáborové hry podle toho, jak týmy vybudovaly své vesničky a král předal korunu rádkyni červeného týmu Andree Svobodové, nové královně Severního království. Absolutními vítězi celotáborové hry se pak stali Anča Bartošová v kategorii starších a Šimon Dobiáš v kategorii mladších. Večer jsme všichni ještě naposledy poseděli u táboráku, proběhla poslední sauna a následujícího rána jsme uklidili tábořiště, rozloučili se a odebrali jsme se domů.
Poděkování patří všem účastníkům, kteří nám pomohli přemoci nájezdníka Ugricha, Leničce za výborné stravování a zdravotní dohled po celou dobu tábora, Upírovi za IRON SCOUTA a obětavou pomoc s programem, a všem vedoucím za to, že tam s námi byli a pomáhali nám po všech stránkách.
Fotogalerii celého tábora si můžete prohlédnout zde
