Výroční výprava ‘‘Cesta kolem světa‘‘

V pátek 2. Října v 19:00 jsme odhodlaně nasedli do aut a vyrazili jsme vstříc dobrodružstvím. Bylo nás osm – Sámo, Terka, Sedli, Vítek, Míša, Kika, Jíťa a já. Postupně se k nám přidal Upír a Meda.

Před námi bylo přes 200 km a my pořádně nevěděli, co nás čeká. O to víc jsme se na dobrodružství těšili. Navigace nás navedla přes jednu cestu-necestu, která byla snad horší než ruské silnice a chudinka Terčina Ibiza to málem nepřežila. Asi okolo 23:30 jsme unavení po dlouhé cestě přijeli do Dobřichovic, kde na náš už čekal Upír spolu s klíči od klubovny místních skautů. Vzali jsme si všechny věci z aut a šli jsme do klubovny. Když jsme si udělali pohodlí a navečeřeli jsme se, roztáhli jsme karimatky, zachumlali jsme se do spacáků a usnuli. Ráno nás v 7 hodin vzbudil budík a spoustě z nás se vstát nechtělo. Sbalili jsme si věci, nasnídali se a vzhůru na nádraží, kde jsme naložili Medu a jeli do Mořiny. Auta jsme zaparkovali u vápenky a vydali jsme se k Malé Americe. Tam jsme se na chvíli posadili, někteří se občerstvili a šli jsme prozkoumávat štoly. Některé byly zamčené, což nás ale neodradilo. Pár jsme jich prozkoumali a mezi nimi byly i dvě plazivky. Do té druhé se vydal Upír sám. Po pár dalších zastávkách jsme se rozhodli, že půjdeme okolo Kanady k Mexiku. Tam jsme se na chvíli posadili a kochali se krásou přírody.

Pokračovali jsme k Velké Americe, která nám vyrazila dech. Slezli jsme dolů a rozhodli se, že prozkoumáme štolu. Narazili jsme na okno, kterým se dá vylézt nahoru a obejít to na druhou stranu lomu, kde byla další štola. Někteří to vzali štolou a někteří brodili vodou. Voda byla krásně průhledná, ale dost studená. Štola na druhé straně lomu byla trochu zatopená. Zpátky jsme se dostávali stejnými způsoby jako tam. Když se stmívalo, pobrali jsme pytle s odpadky, co tam byly, a šplhali jsme zpátky na horu. Po výstupu nahoru jsme se vrátili zpět k Malé Americe, kde jsme se utábořili, udělali večeři a spali pod širákem.

Ráno, poté co jsme se nasnídali a uklidili po sobě tábořiště, jsme se vrátili zpátky k autům. Na zpáteční cestě jsme se stavili hrad Karlštejn.Odvezli jsme si odtamtud spoustu úžasných zážitků, na které jen tak nezapomeneme.